Bezruč Petr – Vladimír Jan Nepomuk Vašek

* 15. 9. 1867 Opava – + 17. 2. 1958 Olomouc

Spisovatel – básník.

Narodil se jako prvorozený syn Antonína Vaška (1829–1880), profesora opavského gymnázia, a jeho manželky Marie (1840–1894), dcery Františka Aug. Brožíka, důchodního na panství Hrubý Rohozec a dopisovatele Tylových Květů, a jeho ženy Anny Niny Dobrovské z Týnce n. Lab. Rodiče byli sezdáni 18. 9. 1866 a měli následující děti: Vladimíra (* 15. 9. 1867, pozdější básník Petr Bezruč), Helenu Janu (* 9. 1. 1869), Ladislava Antonína (* 24. 1. 1871) a Olgu Marii (* 2. 2. 1873), všechny narozené v Opavě, ale vždy na jiné adrese. Jeho otec byl nedobrovolně pro vlastenecko-osvětovou činnost přeložen do Brna, kde ale brzy zemřel na tuberkulózu a matka ze skromné penze zaopatřovala početnou rodinu. Přesto Vladimír v Brně absolvoval Slovanské gymnázium a po vzoru otce odešel v roce 1885 do Prahy na Karlo-Ferdinandovu univerzitu studovat klasickou a slovanskou filologii. Nedostudoval však nejen kvůli špatným sociálním podmínkám a duševnímu zhroucení, ale také pro rozčarování z vlasteneckého pokrytectví českých představitelů národního života. Vrátil se z Prahy do Brna, kde se od 29. 4. 1888 stal poštovním úředníkem na nádražní poště a setrval tam až do svého penzionování v roce 1928. Přechodně také v letech 1891–1893 působil na poště v Místku, tam se zotavil z duševní krize a z nevíry v život a tam také prožil dvě lásky, neúspěšný milostný vztah k umělecky založen k Dodě Bezručové a vztah ke vdané Maryčce Sagonové. Milostné prožitky významně ovlivnily jeho literární tvorbu. V té době také podnikal dlouhé turistické pochody („výplazy“), na kterých poznal těšínské Slezsko a Ostravsko, sblížil se s tamním lidem a zamířil své odbojné verše proti jeho sociálnímu a národnostnímu útisku. Návrat do Brna zapřičinilo smrtelné onemocnění jeho matky tuberkulózou, která se pak nevyhnula ani jemu. Proto se uchýlil v roce 1899 do Kostelce na Hané a v roce 1901 k bratrovi Ladislavovi do Ivančic. Od roku 1910 trávil každoročně dovolenou v Kostelci na Hané a v Brance u Opavy u učitele Č. Kanclíře, v důchodě pak také v beskydských Starých Hamrech. V roce 1915 se octl na rok ve vězení pro nepravdivé podezření z publikace protirakouských básní v Paříži. Po vzniku ČSR byl jmenován přednostou brněnské nádražní pošty, ale po dvou dnech se vrátil do svého reklamačního oddělení. Natrvalo se z Brna odstěhoval 15. 4. 1939 do Kostelce na Hané do rodiny svého přítele A. Pírka. Zemřel v olomoucké nemocnici a je pohřben na městském hřbitově v Opavě.
 
Bezručovo dílo není sice obsáhlé, dočkalo se však mimořádného ohlasu, např. inspirovalo přes 400 hudebních skladeb na jeho texty, tisíce grafik, bibliofilií, medailí, obrazů, byst a soch. Jeho básně, nejprve publikované v časopise Čas, vyšly v roce 1903 pod názvem „Slezské číslo“ a v roce 1909 s názvem „Slezské písně“, přičemž v dalších vydáních narůstal jejich počet. Básně lze rozčlenit do tří tématických okruhů: básně sociálního protestu, národního patosu a intimního rázu. Byly přeloženy do více než 40 jazyků. Bezruč se pokusil psát i prózy, z nichž nejznámější se stala „Studie z Café Lustig“(1934). Z ostatních jeho básní dosahuje nadprůměrné kvality pouze „Stužkonoska modrá“ (1930).

PhDr. Josef Gebauer